Historie lanškrounského hokeje

Začátky lanškrounského hokeje

Lanškrounští hráči v prvních letech po válce nejprve hráli za Dolní Čermnou, která již měla oficiální tým v soutěžích. Jako jeden z prvních do Dolní Čermné dojížděl Jiří Daníček, ale nakonec tam hrálo hned sedm lanškrounských hráčů, a to vedlo k založení prvního lanškrounského týmu od sezóny 1950/51. Byl složen z mladých hráčů a navrátilců z Dolní Čermné. 

Na podzim 1950 bylo svépomocně vybudováno první kluziště na místě starého sokolského hřiště (dnešní tenisové kurty), které ovšem rozměry nedovolovalo hrát oficiální zápasy. Mezi zaměstnanci Tesly proběhla sbírka. Její výtěžek 4 241,- Kč byl použit na cestovné v první sezóně. Lanškroun hrál domácí zápasy na hřišti v Dolní Čermné u sokolovny.

V historických materiálech je uvedeno datum 1. února 1951 jako zřejmě historicky první utkání Tesly Spartak Lanškroun s domácím Sokolem Dolní Čermná. Jedinou informací, která se k tomuto utkání dochovala je, že pískal rozhodčí Čechmánek. Dalšími soupeři v první sezóně se stali venku Sokol Lhotka a Spartak Polička (oba týmy krajská II. třída). Šlo o přátelská utkání, ale v další sezóně jsme již vstoupili do okresního přeboru.

Z hráčů jsou uvedeni J. Daníček, J. Martinec, L. Jedlička, F. Marek a K. Holeček. Krajskou II. třídu hráli Utex Ústí nad Orlicí, Sokol Lhotka, Perla Česká Třebová B, Spartak Choceň, Spartak Polička a Jiskra Litomyšl.

Výstavba nového kluziště

Původní kluziště nevyhovovalo jak rozměry, tak nedostatkem vody, a proto došlo v létě 1952 k výstavbě nového kluziště u Jánského potoka (dnešní LIDL). Opět svépomocí díky mnoha brigádnickým hodinám členů klubu. Výstavba přišla zhruba na 40 000,- Kč. Ovšem zima 1952/53 nebyla příznivá a zřejmě se nesehrálo žádné utkání. Stavba byla dokončena v létě 1953 oplocením objektu a úpravou areálu. V okresním přeboru nás v sezóně 1953/54 čekali Jablonné n. O., Dolní Čermná, Lhotka, Litomyšl, Třebovice, Damníkov a Č. Třebová B. Muži hráli v popředí tabulky za velkého zájmu diváků. V tomto roce také vznikl první oficiální dorost složený z učňů, který pod názvem Tesla Spartak Lanškroun hrál okresní přebor (Lanškroun, Jablonné n. O., Č. Třebová, Ústí n. O.).

Před sezónou 1954/55 odstoupil z krajské II. třídy nováček Sokol Damníkov a nabídl účast nám. Byla to veliká škola i když Lanškroun skončil bez bodu poslední a sestoupil. První dochovaná tabulka lanškrounských hokejistů:

1. Slovan Litomyšl       8     7-0-1     72:22     14

2. Spartak Choceň       8     6-1-1     46:28     13

3. Sokol Lhotka            8     3-1-4     39:38     7

4. Jiskra Ústí n. Orl.     8     3-0-5     30:45     6

5. Spartak Lanškroun   8     0-0-8     11:67     0

Největší úspěchy mužů

V sezóně 1957/58 byl název klubu změněn na Tatran Lanškroun, jenže v létě 1959 proběhla reorganizace tělovýchovy a tým změnil název na dnešní TJ Lanškroun.   Muži hráli okresní přebor 1. třídy spolu s Duklou Žamberk, Sokolem Žamberk, Sokolem Třebovice, Sokolem Zámrsk a Sokolem Dolní Čermná. Bylo dokončeno umělé osvětlení kluziště.

Muži i dorostenci celkem rychle postoupili do krajských soutěží. V sezóně 1970/71 muži vyhráli krajskou 2. třídu a z kvalifikace postoupili do nejvyšší krajské 1. třídy. Tam o rok později obsadili dodnes nepřekonané 6. místo. Pak následoval pád.

Návrat na nejvyšší příčky přišel až po otevření haly. Muži dokázali dvakrát vyhrát druhou nejvyšší krajskou soutěž (2007/08 a 2009/10) a v sezóně 2011/12 atakovali historické nejvyšší umístění, když v krajské lize skončili sedmí a vyhráli pohár V. Martince.

V současnosti se klub TJ Orli Lanškroun chlubí tím, že jako jeden z mála klubů v kraji je schopen obsadit všechny mládežnické kategorie a junioři, dorostenci, starší i mladší žáci se pravidelně prosazují na medailové příčky v rámci kraje.

Nejstarší dochovaná fotografie týmu mužů Tatranu Lanškroun je zřejmě z roku 1957. Dolní řada: Václav Havlena, brankář Zdeněk Jáneš, Jan Hodný a trenér Jan Špičák, horní řada: Jiří Daníček, Jaroslav Richtr, Josef Kopecký, Rudolf Nezbeda, Ladislav Martinec, Radko Schejbal, Jiří Mráz, Jiří Martinec, Jiří Hajzler a Jaroslav Šebrle.

Kompletní historii od Jana Ruščáka můžete stáhnout zde.