Rozhovor s trenérem Radomírem Kužílkem

Rozhovor s trenérem Radomírem Kužílkem

Radomír Kužílek

Radomír Kužílek trénuje muže Orlů třetí sezónu, ale až tato snad bude kompletní. V té první přišel k týmu až při startu soutěže a o rok později se zase skončilo po pěti zápasech kvůli coronaviru. Letos mají Orli za sebou pestrou přípravu a osm přípravných utkání proti silným soupeřům se zhruba poloviční úspěšností. Před startem krajské ligy jsem požádal trenéra, který letos v létě oslavil padesátku, o rozhovor.

Trénoval jsi mládežnické týmy v řadě klubů v čele s extraligovými Olomoucí, Třincem či Spartou. Působil u reprezentací do 16 až 18 let, vedl jsi muže Havířova v extralize a muže Prostějova v 1. lize. Proč jsi kývl na nabídku amatérského týmu z krajského přeboru?

Před pěti lety jsem po velice úspěšném období, kdy jsem působil jako sportovní manažer a trenér v jednom z nejlepších klubů na Moravě v Přerově a dokázal jsem s tímto klubem pětkrát obsadit mistrovství republiky žáků, postoupit do extraligy dorostu a do první ligy mužů, kývl na nabídku z Prostějova. Klub tam byl v troskách a pro mne to znamenalo obrovskou výzvu postavit tento klub na nohy. Bohužel po „mocenských bojích“ o ovládnutí tohoto klubu jsem přišel uprostřed sezony o práci a tehdy jsem se rozhodl, že zvolním tempo. Ve stejném čase jsem pracoval pro hráčskou agenturu GMG Praha jako scout a pro kanadského touroperátora HOCKEY CANADA jako zástupce pro Evropu. Měl jsem tedy dostatek práce a trenérskou karieru jsem přerušil. Po jedné a půl sezoně mne ale už „svrběli ruce“ a tak jsem byl rád, že můžu po 36 letech trénování se znovu vrátit na střídačku. Nabídka z Lanškrouna mi absolutně vyhovovala vzhledem k mému dalšímu vytížení v hokeji.

V Lanškrouně působíš třetí sezónu. Co říkáš podmínkám v klubu, tvůj názor na hráče, které vedeš a na úroveň krajského přeboru.

Předně musím říct, že do Lanškrouna mne přivedl kamarád Mira Vicenec, s kterým jsme se léta znali jako trenéři i kolegové a pak Jirka Mann, prezident klubu, kterého jsem poznal, když jsme společně zajistili opakovaně pobyt mládežnického kanadského týmu v Lanškrouně a při té příležitosti jsme se dohodli na spolupráci v klubu. Musím říct, že celá myšlenka a koncepce klubu, který od nejmenších až po dospělé staví výhradně na vlastních odchovancích, mne natolik imponovala, že jsem tuto výzvu přijal. Poté jsem poznal skvělou partu kluků, pro které se snažím udělat vše co jsem schopen, aby pro ně náplň celé sezony byla zážitkem o kterém mohou celý život pozitivně mluvit. Proto jsme doplnili sezonu o letní přípravu (naplněnou různými sportovními utkáními jako fotbal, florbal, hokejbal), dále jsme do sezony přidali zimní lyžařské soustředění a letní kondiční soustředění na horách. Společně s týmem máme v průběhu roku mnoho společných společenských akcí a velmi si vážím tohoto zdravého jádra týmu, kdy na úkor osobního a rodinného pohodlí hrají hokej a reprezentují město Lanškroun i v dospělém věku, i když jsou to naprostí amatéři bez odměn a dokonce částečně musí pokrývat náklady na sezonu ze svého rodinného rozpočtu. Dále bylo mým úkolem přivést a začlenit do A týmu mladé hráče z juniorské kategorie z našeho klubu. Během těchto necelých dvou sezon se mi povedlo postupně zařadit do týmu mužů celkem 19 mladých odchovanců lanškrounského mládežnického hokeje. Bohužel jenom necelá polovina z nich v týmu zůstává, zbytek od nás odešel do jiných klubů za penězmi, studovat na vysoké školy nebo bohužel úplně skončil s hokejem. Ale i tak tento cíl plníme. Takovou náplň sezony včetně námi pořádaného, dnes již prestižního turnaje mužů, plánovaného zahraničního zájezdu a s takovým počtem juniorů zařazených do A týmu nemá v republice ani jeden tým na úrovni II. ligy nebo krajského přeboru, v tomto směru jsme absolutní špička v republice.

Jaký máš názor na filozofii vedení klubu hrát soutěž s co nejvíce vlastními odchovanci?

Přesně tak by měl vypadat malý regionální klub a přesně tak by se měl starat a pečovat o kariéru svých odchovanců, které rodiče přivedou někdy v šesti letech do hokeje a my jim umožníme hrát hokej a takto zdravě žít, až do doby, dokud jim to zdraví, pracovní vytížení a rodina dovolí. Koncepce ostatních klubů v krajském přeboru, kde hrají převážnou většinou „nakoupení“ hráči a k tomu ještě s profesionální smlouvou mi nevyhovuje a ani ji z pohledu výchovy hráčů a fungování regionálních klubů osobně neakceptuji. Naši chlapci, kteří vyrostli ve třetí nejvyšší juniorské soutěží a někteří z nich hráli i druhou nejvyšší juniorskou soutěž v Šumperku pak v přeboru naráží na týmy plné extraligových a ligových hráčů a rozdíl výkonnosti a herních zkušeností je pak znatelný. Těžko se můžeme rovnat s těmito kluby s milionovými rozpočty, když náš klub je ryze amatérský a náš rozpočet oproti nim je na jedné čtvrtině a proti špičkovým klubům i o řád nižší. Takže momentálně nic jiného, než zařazovat jen vlastní odchovance, nám ani nezbývá.

Jak hodnotíš přípravné období a domácí turnaj a s jakými plány půjdete do přeboru?

Jednoznačně kvitují vznik Východočeské ligy. Vzhledem k většímu počtu klubů v soutěži s rozdílnou výkonností nás čeká daleko více utkání, které budou pro nás kvalitativně a herně vyrovnané. Udělali jsme v předzávodním období klukům parádní program, oproti dřívějším sezonám jsme začali na ledě již v polovině srpna, sehráli jsme v přípravě 4 velmi náročná utkání se silnými soupeři a další čtyři utkání na námi pořádaném turnaji v Lanškrouně. Bohužel závěr přípravy je poznamenán obrovskou marodkou a zraněními. Složení týmu je podobné loňskému jak herně tak kvalitativně. Proto každé utkání, kde dokážeme hrát rovnocenně se soupeři, každá vyrovnaná nebo vyhraná třetina bude pro nás úspěchem. Doufám, že takových vyrovnaných utkání v novém systému soutěže bude více a že se nám podaří i vyhrávat v této velmi náročné soutěži. A když prohrajeme, tak se ctí a pocitem, že jsme na ledě odevzdali maximum.

Co našim mužům nejvíce chybí, co by jsi rád v klubu zlepšil nebo změnil a jaké máš další plány?

Abychom uspěli v takové soutěži jakou je Východočeská liga, která je svoji úrovní srovnatelná či možná předčí II. hokejovou ligu, bychom potřebovali, aby naši mladí hráči vyrůstali ve vyšších mládežnických soutěžích, kde by nasbírali zkušenosti a poté byli připraveni a ochotni hrát v mateřském klubu. Potřebovali bychom v souladu s naplněním cílů a filozofie našeho klubu dostat do lanškrounského hokeje daleko více profesionálních pracovníků, než jen jednoho, který má na starosti celý klub jako manažer, trenér, sekretář, skladník, marketingový a finanční manager. Potřebovali bychom podporu od města Lanškrouna i do dospělého amatérského hokeje, jako logické pokračování výchovy vlastních dětí i mládeže. Potřebovali bychom podporu kraje, svazu a sportovních orgánů a institucí k naplnění rozpočtu. Potřebujeme u mužů profesionální vedení týmu, které zajistí základní podmínky pro fungování týmu v takto náročné soutěži a hlavně podporou sponzorů a vlastní aktivitou se podílet na navýšení rozpočtu týmu a klubu. Proto jsme připravili a představili dlouhodobou koncepci klubu. Nyní spolupracujeme s našimi partnery na naplnění alespoň základního rozpočtu pro funkčnost hokejového klubu. Nejvíce mne mrzí, když se mě trenéři a manažeři okolních klubů ptají, jak je možné, že tak bohaté město s tolika firmami nedokáže konkurovat ani z části finančním rozpočtem a tedy pak i herní kvalitou ostatním klubům v regionu.To je můj cíl, tak abychom se dokázali i finančně a herně srovnat s ostatními kluby v regionu při dodržení základní filozofie klubu. Chci aby naši hráči byli srovnatelnými soupeři ostatním týmům v regionu, aby jsme měli nejbohatší a nejlepší výchovný program mládeže v regionu, naši hráči měli nejbohatší náplň sezony a vzpomínali na toto období celý život. Věřím, že v budoucnu se povede REPREZENTACI LANŠKROUNA vnímat jako prestižní. Že naše organizace bude schopna kvalitně reprezentovat město Lanškroun, celý Pardubický region a společně zajistíme a připravíme pro děti, mládež a amatéry v Lanškrouně co nejvíce sportovních i společenských akcí v tomto „malém“ klubu. Chtěl bych pomoci svými zkušenostmi, znalostmi a prací tomuto cíli a naplnění koncepce klubu – TO JE MŮJ CÍL.

Děkuji za rozhovor. Ještě jednou přeji k významnému životnímu jubileu hodně zdraví, spokojenosti a málo hokejového stresu.